PAMÁTKA
Kostel Božského srdce Páně
Poutníče, hledáš pomník? Ohlédni se!
Slova na kamenné desce prostého hrobu faráře Künstlera propojují hodslavský katolický hřbitov s impozantním počinem architekta Eduarda Sochora. Kostel svým uspořádáním volně inspirovaný pařížskou basilikou Sacré-Cœur se po desítky let trvajících peripetiích podařilo vystavět právě Ignáci Künstlerovi.
Byl slavnostně posvěcen 21. října 1906. Vezmeme—li v potaz, že slavnost posvěcení základního kamene chrámu se konala 29. června 1905, tedy pouze o rok a necelé čtyři měsíce dříve, můžeme odtušit, jak moc kostel postrádali nejen hodslavské katoličky a katolíci, ale i věřící z nedalekých Hostašovic a okolí.
Chrám Božského srdce Páně se řadí mezi nemovité kulturní památky.
Palacký a dějiny
Posvátná úcta provází Františka Palackého ještě za života. Celospolečenským vrcholem jeho uznání se však stává jubilejní rok 1898.8 Oslavy 100. výročí narození Otce národa jsou pestrou mozaikou bouřlivých vlasteneckých slavností v Brně, Praze a ve stovkách menších měst a obcí. Nevídaný festival končí symbolicky zde, v Hodslavicích. Během tří letních měsíců navštíví Františkovu rodnou obec přes šedesát tisíc hostí.9
1 POLÁCH, Radek. Dějiny obce Hodslavice a její pamětihodnosti, Památník Františka Palackého v Hodslavicích, s. 16
2 TUREK, Adolf. Dějiny Hodslavic, Palackého rodná obec, s. 54—57
3 MERENDA, Miroslav. Dějiny sboru Českobratrské církve evangelické v Hodslavicích, Čtení o Hodslavicích, s. 255
4 TUREK, Adolf. Dějiny Hodslavic, Palackého rodná obec, s. 58—59
5 PALACKÝ, František. Vlastní životopis Františka Palackého, s. 6: „Já byl prwní z jeho dítek, který zrodil sem se w nowě wystaweném domě (číslo konskr. 108.) a sice 14. Jun. 1798; wšak teprw 17. Jun. křtil mne druhý pastor té církwe Jan Pilečka, rodilý ze Wsetína.“
6 dnešní Bratislavě
7 HROMÁDKA, Josef Lukl. Palackého kořeny, Palackého rodná obec, s. 10. Nekráceno: „Čím asi přispěl rodný kraj k velikosti největšího Čecha devatenáctého století? Co táhlo Františkovou hlavou, když se naposledy jako 75letý stařec díval na rodnou ves? Nevíme. Ale čím jest člověk starší, tím vroucněji lne k místům svého dětství a své mladosti, tím vděčněji vzpomíná na vše, co mu poskytly jeho rodný dům, rodná ves, rodný kraj. Není zcela nemožno, že 21. července 1873 se Palacký loučil s rodnou vesnicí s opravdovými díky za vše, co přijal od svých rodičů, v církevní škole, v evangelickém sboru, od svých rodáků a z dějinného ovzduší, kterým celý tento kraj byl obestřen a požehnán.“+
8 ŠTAIF, Jiří. František Palacký: život, dílo, mýtus, s. 304
9 HANZELKA, František. Novější události hodslavské, Palackého rodná obec, s. 91